Cena hraček versus kvalita
Devadesátá léta dvacátého století jsou obdobím velkého boomu pro dřevěné hračky u nás i v zahraničí. Některé z českých výrobků skončily na japonských trzích, v západní Evropě, Skandinávii nebo USA a dobře se vyvážely. Několik současných firem, které navázaly na bohaté tradice známých hračkářských rodů z devatenáctého století, přetrvalo až do století jedenadvacátého.
Tyto firmy mají většinou minimum zaměstnanců a jsou tzv. rodinné. Jedná se např. o manžele, pro které je hračkářství jen vedlejší forma přivýdělku k hlavnímu zaměstnání či důchodu. Některé větší firmy s více zaměstnanci přijímají a propouštějí své pracovníky podle toho, jak jdou jejich výrobky na odbyt.
Současné firmy či výrobci se k produkci hraček dostali právě díky boomu. Dřevěné hračky tehdy dobře na odbyt. Mnozí výrobci řešili založením firmy nepříjemné životní situace. Někteří zůstali bez práce, jiní si potřebovali přivydělat. Poptávka ovšem v posledních letech poklesla a dřevěné hračky nejdou tolik na odbyt. Důsledkem toho jsou změny sortimentu, pokles vývozu do zahraničí a snižování zaměstnanosti. Hlavní příčinou se jeví nedávná celosvětová krize. Jednoduše na to nejsou peníze. Hodnota levných hraček z Číny je mnohem nižší než pořizovací cena dřeva k výrobě dřevěné hračky. Je to pro tuzemské výrobce značná nevýhoda.
V neposlední řadě je klesající zájem o dřevěné hračky závislý na vkusu rodičů i jejich dětí. Ti mnohdy upřednostňují jen hračky pohyblivé či zvukové. Zajímají se jen o cenu. Až na druhém místě je bezpečnost a nezávadnost. Chápu, že jestliže rodiče nemají dostatek peněz k uspokojení základních životních potřeb rodiny, jsou pro ně hračky nedůležité. Nepatrný pokles zájmu o dřevěné hračky neodradil většinu výrobků v jejich snažení. Neztrácejí naději a vyrábějí dál. Tato malá umělecká dílka nejsou pro ně jen zdrojem obživy, ale především zálibou a celoživotním posláním, kterým je předávání této krásné tradice novým generacím.ms
