Historie vodní dýmky
Historie vodní dýmky sahá velmi hluboko do lidských dějin. Země původu není přesně známa avšak několik teorií se přiklání k tomu, že pochází od Peršanů, kteří ji údajně vynalezli. Později se rozšířila do severní Afriky, Arábie, Střední východ nebo do Asie. K velké oblibě taktéž začíná docházet na kontinentech Evropy a Severní Ameriky.
Slangově je někdy nazývána jako vodárna, vodnice, šíša, farec nebo v některých zemích západní Afriky jako nargila. Kdo ještě neví k čemu slouží, tak je to zařízení používané ke kouření. Principem jejího fungování je filtrace a ochlazování kouře přes vodní filtr. Doba hoření dýmky je odvislá od typu použitého uhlíku, pokud použijete rychlozápalný bude hořet přibližně 45 minut, použijete-li uhelné brikety tak to bude okolo 90 minut a u kokosových i 120 minut.
Jako kuřivo se používá tabák do vodní dýmky, který je smíšený s melasou a oleji, tím pádem je tato směs silně mazlavá a při hoření vytváří silný dým. K zapálení směsi slouží výše zmiňovaný uhlík nebo rychlozápalné dřevěné uhlí, které se taktéž používá při pálení nejrůznějších vonných bylin. Na trhu nalezneme různé velikosti dýmek a mohou se pohybovat od 15 cm až po 2 metry, zatímco průměrná velikost vodnice je zhruba 70 cm. Existují dokonce i verze s více šlauchy, kdy z jedné dýmky vede až 6 šlauchů. ms